Zóny a krajiny

soubory fotografií | 2005

Žiji v krajině která je pro mne přírodně zajímavá, velkolepá, i když značně poznamenána lidským zásahem. Nese jeho stopy, staré, zanikající, ale i současné. Polabská nížina stále ukrývá močály, staleté duby v liánami prorostlých pralesech a travnaté mokřiny, žijí tu volavky, nutrie a na polích jsou vidět stáda zvěře. V té samé krajině se ale staví i moderní výrobní haly nebo ji prořezává široká brázda budoucí dálnice.
Jsou zde rozsáhlá území továren, dnes již zčásti opuštěná, zarůstající břečťanem – země nikoho – země s rezavějícím potrubím, černými odkališti, nepoužívanými kolejemi. Některé jsou stále za ploty s ostnatými dráty a výstražnými cedulemi zakazující vstoupit. Nepotkáte zde žádné turisty, maximálně tak rybáře, mající zde svá ukrytá oblíbená místa.
Jde o bizardní kombinaci, jež mě přitahuje už od dětství.
(Foglar: Dobrodružství v zemi nikoho) Ta místa mají svá tajemství, lákají k prozkoumání, úniku z okolního světa, ale vyvolávají i napětí a pocit nebezpečí. Dávají svobodu fantazii a radost při dobrodružství z pronikání do neznámých míst.
Obecně se tato místa nazývají brownfields, nebo také deprimující zóny. Jejich zánik je jen otázkou času a peněz případných investorů, pro které je zatím výhodnější stavět na zelené louce.

Zóna VNC 50.024-15.788 se nachází pár desítek minut pěšky z centra velkého města, a přesto je to území ticha. Je to vojenská oblast obehnaná plotem a varujícím před vstupem. Když proniknete skrze vysoké kopřivy kolem obrovitých vrb, po uzoučkých pěšinkách pod staletým akvaduktovým mostem, otevřou se před vámi rozlehlé louky, podmáčené meandrující řekou. Zbytky staveb a konstrukcí sice pohlcuje čas, ale narazíte i na čerstvé stopy lidské přítomnosti. Musíte se mít na pozoru - nedaleko už obchází vojenská hlídka, nebo po panelové silnici projede zelený gazík.
Fotografií je větší počet protože se nejedná o fotografování určitých vybraných objektů nebo prvků, ale týká se dokumentace celé oné rozlehlé oblasti. Nalezené objekty se v ní ukrývají, je nutno k nim dojít skrze „obyčejnou“ krajinu, nalézt je v ní. Nemohu tedy vybrat jen několik zástupných „nejlepších“ fotografií, neboť fotografie, na kterých „nic konkrétního není“ jsou v tomto kontextu také důležité. Vytvářejí ono napětí mezi přírodním a lidským subjektem. Tuto oblast jsem navíc zachytil ve 2 různých obdobích – časného jara a léta, kdy příroda prochází nejbouřlivější proměnou. Později v létě jsou už podobné oblasti takřka neproniknutelné díky lesům kopřiv a množství komárů. Každá ze sérií vznikla na jiné straně řeky, z toho ta letní na místech, kam jsem se nikdy před tím ještě neodvážil. Nejpodobnější atmosféru spatřuji ve filmu Stalker Andreie  Tarkovského.
Fotografiemi se nesnažím odhalit danou skutečnost, ale pomocí detailů a reálného avšak neúplného popisu ji spíše ještě zastřít, vyvolat další otázky.

Zóna SK 50.020-15.302 je zchátralé zarostlé místo, které se dá snadno přehlédnout, pro spoustu lidí nezajímavé a vhodné tak
pro srovnání se zemí.

Území MK 50.413-14.396 (Modrá krajina) je široká oblast na pomezí Středních a Severních čech, kde jsem strávil část života ale kterou též často projíždím a vnímám ji spíš z tohoto letmého pohledu. Dominují ji průmyslové objekty s komíny zvedajícími se vysoko nad polemi a loukami. Za tmy se změní na vesmírnou základnu s řadami tisíců světel, hukot, zvuky a tóny přepravních strojů neustanou ani v noci. Fotografie z této krajiny jsou výtvarnější, abstraktnější, více snové.

D11 je dálnice ve výstavbě, ovlivňuje a narušuje místní krajinu. Zařezává se do lesů a polí hned za domy vesnic, přetrhává přirozené cesty zvířatům i lidem. Nelze ji však jen kritizovat, neboť je zároveň i pozitivním přínosem. Vyvolává však neklid až vzrušení z této velké změny, napětí mezi dobrým a špatným, starým a novým. Stává se na chvíli jevištěm plným zvláštních rekvizit, obrovských kulis a podivných herců.

Na úrodných zelených loukách zóny PNSN 50.026-15.685 rostou obrovské nepřehlédnutelné bílé výrobní haly. V nové průmyslové zóně pracují nonstop tisíce lidí, venku to však ožije jen při střídání směn. Autobusy vyloží a naloží davy a zóna opět utichne. Vysoko na obloze krouží dravec a pak usedne na stoletý strom. Vítr se prohání
po prázdných silnicích a skrz vysoké ploty. Procházíte se zde sami, sledováni jen ostrahou u bran a ostražitými kamerami.
V tomto pohledu kombinuji klasický krajinářský přístup, oslavu přírody, která je však konfrontována nepatřičným, zarážejícím prvkem - industriální stavbou. Ta je navíc rozostřena, odcizena, stává se jinou, až nadpozemskou realitou.

Zóny jsou většinou bezejmenná místa, nebo jejich jména nechci přímo zmiňovat. Pojmenovávám je tedy podle jejich přibližné zeměpisné šířky a délky a zkratkou skutečného jména místa nebo mého označení.
Jsem si vědom, že formát i počet fotografií lze změnit. Záleží
na místě a způsobu prezentace, podle níž by mohl být výběr zůžen a případně i zvětšen formát.
Pravděpodobně se podobným obsahem budu zabývat i v další své tvorbě, zřejmě však budu hledat jiné formy.

Ateliér Digitální média FUUD 2005

série z cyklu Zóny a krajiny:
PNSN 50.026-15.685
VNC 50.024-15.788 /01
VNC 50.024-15.788 /02
SK 50.020-15.302
MK 50.413-14.396
D11